/Dali byste si avokádo?

Dali byste si avokádo?

Když se tak dnes vysloví něco jako avokádo, člověk vesměs nenarazí na bariéru nepochopení, na problém, že ostatní neví, o co že to vlastně jde. A už vůbec se nestane, že by dal dotyčnému někdo přes ústa v domnění, že je „avokádo“ nějaké neslušné slovo.

Dnes už je prostě i u nás avokádo něčím běžně známým. Protože ho vídáme v nejednom obchodě, je vcelku běžně k mání a je tak celá řada těch, kdo už ho alespoň okusili. Kdo už vědí, jak chutná .
celé avokádo

Jenže víte vy vůbec, co takové avokádo vlastně obsahuje? Jistě, dužinu a docela velkou pecku; ovšem zdaleka nejen to. Jsou v něm prý i

1) tuk

2) vitamíny

3) minerály, třeba hořčík, draslík a mangan

4) sacharidy

5) bílkoviny

6) vláknina

7) antioxidanty.

Ač je v avokádu hojně zastoupen zmíněný tuk, netřeba jím prý opovrhovat, protože naše tělo tuk tak jako tak potřebuje, a o užitečnosti toho ostatního, co je tu zmíněno, nepochybuje snad nikdo z nás. Takže lze avokádo hodnotit vcelku pozitivně.

Avokádo můžeme baštit syrové, můžeme ho používat ale i na výrobu dejme tomu salátů, pomazánek, sladkých i slaných jídel. Pro to všechno je ideální mimo jiné i pro svou nevýraznou chuť, jež tak nepůsobí nepatřičně, ať už k ní přidáme to či ono.

Zralé avokádo lze zužitkovat přesně „v kuřecím duchu“ – kdybych mohl parafrázovat slova dávné reklamy, „avokádo stokrát jinak“.
rozpůlené avokádo

V čemž se vlastně ukrývá jenom jeden jediný háček. A sice v tom, že je řeč o tom krásně měkkém zralém avokádu. O té šíše, již lze lehce oloupat a neméně lehce například rozmačkat vidličkou.

A nevím jak vy, ale já jsem u nás v obchodech ještě nikdy na zralé avokádo nenarazil. Kdykoliv jsem toto někde potkal, bylo stále ještě nezralé, tvrdé a zákonitě i odporné. A byť se v takovém případě radí nechat ho doma pár dní dozrát, zpravidla namísto dozrání dospělo jen do stavu, kdy se dalo leda tak vyhodit do koše.

Což je škoda. Protože opravdové zralé avokádo je vážně dobrota.

Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Protože byly doby, kdy jsem sedával pod stromem a čekal se slovy „foukej, foukej, větříčku, shoď mi jedno avokádo“ na to, až tímto budu bombardován. A věru bych tenkrát tou velkou šiškou nerad dostal po šišce.

To však nebylo u nás. To bylo v Africe. Kde jsem si musel na čerstvá avokáda počíhat. Abych u nich byl dřív než domácí, kteří už jich měli tolik, že je vesměs kompostovali.